Historie a vývoj
Král Sedžong vytvořil nové písmo v roce 1443. Kniha Hunminjeongeum, vydaná v roce 1446, vysvětlovala jeho účel a principy. Původní systém obsahoval 28 písmen, zatímco moderní základní abeceda jich má 24. Písmo umožnilo zapisovat korejštinu pomocí malého počtu písmen. Vedle něj se nadále používaly i čínské znaky. Naučit se abecedu a rozšířit gramotnost mezi obyvatelstvem jsou dva odlišné procesy, proto nelze vznik písma chápat jako okamžitou změnu úrovně gramotnosti.
Původ tvarů písmen
Základní tvary souhlásek vycházejí z mluvidel: ㄱ souvisí s jazykem v zadní části úst, ㄴ s jazykem dotýkajícím se horní dásně, ㅁ s ústy, ㅅ se zuby a ㅇ s hrdlem. Z těchto tvarů jsou odvozeny další souhlásky. Původní návrh samohlásek používal tečku, vodorovnou čáru a svislou čáru, které byly spojovány s nebem, zemí a člověkem. V dnešních samohláskových písmenech má původní tečka podobu krátkého tahu. Tyto principy vám mohou pomoci písmena rozpoznávat, ale k osvojení jednotlivých hlásek je stále potřeba poslech.
Korejština: jak se používá písmo Hangul
Slabičný blok začíná souhláskovým písmenem a obsahuje samohlásku. Může mít také koncovou souhlásku. Svislá samohláska se píše napravo od počáteční souhlásky, jako v 가 (ㄱ + ㅏ). Vodorovná samohláska se píše pod ni, jako v 고 (ㄱ + ㅗ). Koncová souhláska se umisťuje pod celou vzniklou skupinu: v 간 je pod 가 přidáno ㄴ. Pokud slabika začíná samohláskovou hláskou, počáteční pozici vyplňuje písmeno ㅇ, jako v 아. Učte se tvar bloku společně s jeho zvukovou podobou.
Častá úskalí
- ㅓ a ㅗ mohou nezkušenému uchu znít podobně
- ㅓ (eo) a ㅗ (o) označují různé samohlásky. Samotný přepis do latinky vám tento rozdíl přesně nepřiblíží. Poslechněte si oba zvukové vzory a každý zopakujte, než je zkusíte vyslovovat ve slovech. Přepis eo zde označuje jednu samohlásku, nikoli e následované o.
- ㅐ a ㅔ v moderní korejštině výslovnostně splývají
- Mladší mluvčí vyslovují ㅐ (ae) a ㅔ (e) téměř stejně. Pravopis je rozlišuje, ale jejich výslovnost se sbližuje. U každého slova se proto učte jeho správný zápis.
- Patčchim mění výslovnost
- Koncová souhláska se nazývá patčchim. Její výslovnost závisí na tom, o jakou souhlásku jde a co po ní následuje. Porovnejte 한국 a 한국어 podle nahrávek: v 한국어 se koncové ㄱ spojuje s následující samohláskou. Nepředpokládejte, že si každá zapsaná koncová souhláska v souvislé řeči zachovává výslovnost, kterou znáte u samostatného písmene.
- Uspořádání slabičného bloku je pevně dané
- Slabičný blok začíná počáteční souhláskou. Ta stojí vlevo od svislé samohlásky, nad vodorovnou samohláskou nebo vlevo nahoře u samohlásky, která má vodorovnou i svislou část. Případná koncová souhláska se píše dospodu. Čtěte nejprve počáteční souhlásku, potom samohlásku a nakonec koncovou souhlásku, pokud v bloku je.
Korejština: jak se učit
- Naučte se deset základních samohlásek: ㅏ, ㅑ, ㅓ, ㅕ, ㅗ, ㅛ, ㅜ, ㅠ, ㅡ, ㅣ. Svislou samohlásku umístěte napravo od počáteční souhlásky a vodorovnou pod ni. Porovnejte 가 s 고 a pak 아 s 오.
- Naučte se 14 základních souhlásek: ㄱ, ㄴ, ㄷ, ㄹ, ㅁ, ㅂ, ㅅ, ㅇ, ㅈ, ㅊ, ㅋ, ㅌ, ㅍ, ㅎ. Poslechněte si každý vzor a procvičujte ho ve slabičném bloku. Podobnosti mezi tvary vám pomohou udělat si v písmenech přehled.
- Procvičujte skládání písmen do slabičných bloků. Začněte bloky tvořenými souhláskou a samohláskou (가 = g+a), potom přidejte koncovou souhlásku neboli patčchim (간 = g+a+n). Právě skládání bloků potřebuje většina studentů opakovaně procvičovat.
- Pravidelně si opakujte malou skupinu písmen. Střídejte jejich rozpoznávání se čtením slabičných bloků nahlas a každý pokus si ověřte poslechem nahrávky. Jakmile se v základních písmenech zorientujete, přidávejte zdvojené souhlásky a složené samohlásky.
- Čtěte korejské nápisy v metru, názvy značek a jména k-popových skupin. Hangul na nápisech snadno poznáte podle jeho vzhledu a procvičíte si tak rozpoznávání písmen v souvislostech.
- Pokrok si ověřujte na neznámých slabičných blocích, nejen na tabulce naučené nazpaměť. Přečtěte krátké slovo, poslechněte si ho a zkuste to znovu. Rozpoznávání písmen, výslovnost a rychlost čtení se rozvíjejí různým tempem. Neexistuje pevný počet hodin, který by zaručil zvládnutí všech tří dovedností.