Learn Hiragana: Complete Japanese Script Guide with Chart

Začátečník7 min104 znakůS audio
Hiragana is one of Japan's three writing systems and the foundational script for every Japanese learner. It has 46 base characters plus 58 modifiers for a total of 104, each representing a specific syllable sound. Every written Japanese sentence mixes hiragana with katakana and kanji: hiragana carries grammatical function (particles, verb endings, conjunctions) while kanji and katakana carry lexical meaning. You cannot decode a real Japanese sentence without it. Most learners reach full recognition of the 104-character set in one to two weeks of daily practice.
Base characters
46
With modifiers
104
Direction
Left to right
Role
Grammar and native words
Na této stránce
  1. 1. History and evolution
  2. 2. Where the shapes come from
  3. 3. How Hiragana fits in written Japonština
  4. 4. Common pitfalls
  5. 5. How to learn Hiragana
  6. 6. Je japonština těžká na cestování?
  7. 7. Frequently asked questions
Gojuon (Basic)
a
i
u
e
o
k
s
t
n
h
m
y
r
w
Dakuten (Voiced)
a
i
u
e
o
g
z
d
b
Handakuten (P-sounds)
a
i
u
e
o
p
Yoon (Combinations)
ya
yu
yo
k
s
t
n
h
m
r
g
z
b
p

History and evolution

Hiragana emerged during the Heian period (794–1185), adapted from cursive simplifications of Chinese characters in a system called man'yōgana. Until then, Japanese was written in kanji used phonetically or semantically, and writing even short texts required memorizing hundreds of full kanji. Court women at the Heian capital developed a shorthand by softening man'yōgana into flowing strokes. The script was first known as onna-de (女手), "women's hand", since men continued using formal Chinese writing (kanbun) for scholarship and government. Literature written in hiragana flourished anyway: The Tale of Genji by Murasaki Shikibu, completed around 1010 CE and often cited as the world's first novel, is written almost entirely in hiragana. Over the Kamakura and Edo periods, hiragana crossed class and gender lines to become the standard phonetic script for native Japanese vocabulary. The modern 46-character gojūon set was fixed by the 1900 Elementary School Order; post-WWII reforms in 1946 (現代仮名遣い, modern kana usage) regularized spelling conventions, including the particle rules that trip up learners today.

Where the shapes come from

Every hiragana character descends from a specific kanji, simplified through centuries of cursive writing. The derivation is a proven memory aid, many shapes make intuitive sense once you see the parent kanji. A few anchors: あ from 安 (an, peace); い from 以 (by means of); う from 宇 (universe); え from 衣 (clothing); か from 加 (add); き from 幾 (how many); さ from 左 (left); し from 之 (of); な from 奈 (Nara); ほ from 保 (preserve). These derivations were documented in Japanese calligraphy manuals by the late Heian period and are part of standard primary-school education in Japan today.

How Hiragana fits in written Japonština

Japanese text mixes hiragana with katakana and kanji in a predictable pattern. Hiragana carries grammar: particles (は, が, を, に), verb conjugations (〜ます, 〜た, 〜ない), and connectors (〜から, 〜ので). Kanji carries lexical meaning: nouns, adjective stems, verb stems. Katakana handles loanwords and emphasis. A typical sentence mixes all three, with hiragana stitching grammar around the content words. This division is why hiragana is the first script to learn: without it, you cannot read a complete Japanese sentence.

Common pitfalls

Particle は is pronounced "wa"
When は marks the topic of a sentence (watashi wa…), it's pronounced "wa", not "ha". Inside vocabulary words like はな (hana, flower) it stays "ha". The split traces to the 1946 spelling reform, which kept historical spelling for particles.
Particle を is pronounced "o"
を marks the direct object and is pronounced "o" in modern Japanese. Outside this grammatical role, を is effectively obsolete, every other "o" sound uses お.
Particle へ is pronounced "e"
When marking direction (学校へ, gakkō e, "to school"), へ is pronounced "e". In ordinary words it keeps its "he" sound.
Small っ doubles the next consonant
A small っ (sokuon) doubles the consonant that follows. きって reads "kitte" (stamp), not "kitsute". Native speakers hold a brief silent pause where the small っ sits.
Long vowels change meaning
Double vowels lengthen the sound. Mispronouncing length can change the word: おばさん (obasan, aunt) vs おばあさん (obāsan, grandmother). In katakana, length is marked with ー instead of a second vowel.

How to learn Hiragana

  1. Learn the gojūon vowels and rows first. The five vowels (あいうえお) repeat across every consonant row, k-row is か き く け こ, s-row is さ し す せ そ. Once the pattern clicks, the 46 characters organize themselves into a chart you can read across.
  2. Add the dakuten and handakuten modifiers next. A tick (゛) on か makes が (ga); on は makes ば (ba). A small circle (゜) on は makes ぱ (pa). Same shapes, slightly different sounds.
  3. Learn the yōon combinations last (きゃ, しゅ, ちょ). They're a base kana plus a small や/ゆ/よ, combinations, not new characters. This completes the 104-character set.
  4. Use spaced repetition daily. Flashcard apps like Anki schedule the hardest characters for more frequent review. Ten minutes per day for two weeks outperforms any other technique for character recognition (Karpicke & Roediger, 2008 on the testing effect).
  5. Practice stroke order if you plan to handwrite. For screen-only learners the memory benefit is modest (Mori & Shimizu, 2007 on kana stroke-order effects); stroke order matters more for kanji.
  6. Read pure-hiragana texts early. Children's books, simple manga with furigana, and beginner-graded readers drill recognition in context far faster than flashcards alone.

Je japonština těžká na cestování?

Japonština má pověst obtížného jazyka, ale pro cestovní účely je překvapivě zvládnutelná. Jednotlivé zvuky jsou pro českého mluvčího poměrně jednoduché, problém je spíše se zvuky jako 'tsu' a dlouhými vokály. Slovosled se liší (podmětu-předmět-přísudek místo předmětu-přísudku) od češtiny, ale jakmile si osvojíte základní vzory, zůstávají konzistentní. Skutečná výzva spočívá v systému psaní, ale jako turista se při cestování obejdete bez čtení a lze spoléhat se na romanizaci. Japonská výslovnost je vlastně pravidelněji než čeština s méně výjimkami. Nejtěžší částí pro české mluvčí jsou stupně zdvořilosti, ale pokud se budete držet standardní zdvořilé formy (styl 'desu/masu'), bude to naprosto dostačující pro všechny cestovní situace. Nejdůležitější je, že Japonci hluboce oceňují každý pokus mluvit jejich jazykem, takže i pomalá výslovnost bude přijata s podporou a povzbuzením.

Frequently asked questions

Kolik písmen má japonská abeceda?

Japonština nemá jednu abecedu, ale používá tři systémy písma. Hiragana má 46 základních znaků, katakana má 46 odpovídajících znaků a kanji obsahuje přes 2 000 znaků pro běžné použití. Dohromady si vzdělaný dospělý pamatuje zhruba 2 100+ symbolů. Začátečníci začínají s hiragana a katakana (92 znaků celkem), která lze naučit během několika týdnů.

Jak se učit japonskou abecedu?

Začněte s hiragana, pak katakana, pak kanji. Každý znak cvičte psaním a současně vyslovujte jeho zvuk, abyste vytvořili svalovou paměť a fonetické vybavení. Používejte aplikace jako Anki nebo WaniKani na opakování se zvýšeným intervalem. Většina začátečníků si oba kana systémy zapamatuje za 2 až 4 týdny s 20 minutami denní praxe.

Jak se naučit číst japonsky?

Začněte memorováním hiragana a katakana, která vám umožní vyslovit většinu slov foneticky. Jakmile se cítíte jistě, začněte se učit běžné kanji pomocí čítanek pro začátečníky. Čtení dětských knih, mangy s furigana (malými znaky nad kanji) a článků NHK Web Easy postupně zvyšuje plynulost. Konzistentní denní čtení, i jen 10 minut, výrazně zrychluje rozpoznávání.

Jaké je pořadí japonské abecedy?

Tradiční pořadí následuje tabulku gojūon (padesát zvuků), která začíná samohláskami あ (a), い (i), う (u), え (e), お (o), pak か (ka), き (ki), く (ku), け (ke), こ (ko) a pokračuje řadami souhlásek: sa, ta, na, ha, ma, ya, ra, wa, končící ん (n). Katakana následuje stejnou posloupnost.

Jak se vyslovuje japonská abeceda?

Japonská výslovnost je velmi konzistentní: každý kana znak představuje jednu pevnou slabiku. Pět samohlásek (a, i, u, e, o) zní podobně jako španělské nebo italské samohlásky. Souhlásky jsou obecně měkké, přičemž r zní mezi anglickým l a d. Na rozdíl od angličtiny neexistují tiché písmena ani nepravidelné pravopisy, takže výslovnost je předvídatelná.

Jaké je nejlepší písmo pro začátečníky v japonštině?

Hiragana je nejlepší počáteční písmo pro začátečníky. Pokrývá všechny nativní japonské zvuky, objevuje se v gramatických částicích a koncovkách sloves a je základem pro čtení jakéhokoli japonského textu. Po zvládnutí hiragana (obvykle 1 až 2 týdny) přejděte na katakanu pro cizí slova. Kanji přichází poslední a učí se postupně měsíce a roky.

Jak dlouho trvá naučit se japonskou abecedu?

Většina studentů si zapamatuje hiragana za 1 až 2 týdny a katakanu za dalších 1 až 2 týdny s 20 až 30 minutami denní praxe. Oba kana systémy (92 znaků) zvládnete během měsíce. Kanji trvá mnohem déle: dosažení 2 136 jōyō kanji používaných v každodenním životě obvykle vyžaduje 1,5 až 3 roky konzistentního studia.

Další písma

Zkontrolováno týmem eevi ·
Začni zdarma s Japonština